Den 21 ... 26.3 ... Depresivní den

26. března 2009 v 17:34 | Pavla
http://www.mojedite.cz/uimages/8864_25304NWLRGB1.jpg
Nevím jak napsat své pocity, je mi hnusně. Nevím proč? Všechno na mě padá, chce se mi brečet. Petr je relativně v pořádku, chřipka proběhla mírně.

Ubíjí mě ten stereotyp. Zavést Petra do školy, nakoupit, navařit,uklidit a pořád dokola. Chtěla bych do práce, zkoušela jsem, ale nejde to. Asi řeknete, že i když chodíte do práce je to taky pořád dokola. Jste mezi lidmi. Přijdete na jiné myšlenky. Já jsem skoro pořád s Petrem sama. Manžel má časově náročné zaměstnání. Lucka a Martin jsou dospělí, mají jiné zájmy. Moje nejlepší kamarádka má vážně nemocného manžela, tak se vídáme poslední dobou málo. Chybí mi lidi. Manžel mě posíla mezi lidi, ale samotnou mě to neláká. Vím, že se o Petra perfektně postará, když někam jdu mám pocit viny vůči Petrovi. Vím, že mu začíná docházet,j ak je omezený se kamkoli sám dostat. Teď na střední, spolužáci probírají kde zapařili o víkendu.

Ten pocit viny je v tom, že já někam jdu a Petr je doma. Mám strach, že mu to příjde líto. Možná, že mě nechápete co chci napsat, ale mě se uleví, že se, obrazně řečeno vypovídám. Doma jsem už 20 let. Napřed mateřská a pak péče. Člověk doma pomalu, ale jistě blbne. Teda aspoň já. Nedávno jsem přemýšlala, jak se píše velké psací S. Jediné spojení ze světem je PC a net. Budu končit ať někoho tou hnusnou náladou nenakazím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markéta Markéta | 26. března 2009 v 17:58 | Reagovat

Ahoj Pavli, přesně vím, co jsi tím chtěla říct. Jsem doma sice "jenom 9 " let, ale prožívám to stejné co ty. Mám syna Lukáše ( chodím číst a psát na Spinálku ). Když si náhodou ( vychází to cca co půl roku ) někam odpoledne nebo večer zajdu, mám v sobě pocit, že já se bavím a on musí sedět doma. Taky mi chybí lidi a taková ta normální konverzace. Zjistila jsem, že když jdu něco vyřizovat na úřady, tak už se skoro neumím vymáčknout co vlasně po nich chci. :-)

Držím palce ať ta depka rychle skončí. Ahoj Markéta

2 Wlcice Wlcice | E-mail | Web | 26. března 2009 v 18:28 | Reagovat

Je to tak. Péče o osobu blízkou je činnost jistě záslužná, ale nikdo si neumí představit, jak náročná a  vyčerpávající práce to je. Pocity,které popisuješ přesně znám, měla jsem pocit úplně deformace, byla jsem odizolovaná od všedního života- s kamarádkama nebylo najednou o čem mluvit, ... jsem ráda, že se mi to všechno podařilo změnit, padám sice lehce na ústa, spím pár hodin-na víc není čas, žiju po nocích, ale mám pocit,že ŽIJU! Práce je pro mě opravdu hrozně důležitá, alespoň na pár hodin týdně vypadnout. V tom je asi jediná výhoda velkoměsta- nemusím řešit dojíždění, asistent se dopraví sám... spousta organizací už nabízí asist. služby- Majda má svoje asistentky ráda-je to jiné než se mnou. Což je bezva,protože mě to oprostilo právě od zmiňovaných pocitů provinilosti.

Jsem samozřejmě pořád na telefonu, pro jistotu ;-) ale jinak Ok, vyhovuje to tak všem.

3 Marcela Marcela | 28. března 2009 v 18:14 | Reagovat

Pavli,máme všichni stejný problém.Také si myslím,že jsem v péči o Nikču nezastupitelná.Ale je pořeba myslet na své duševní zdraví.když už jsem byla doma asi 9 let-dvě mateřské a péče,musela jsem,alespoń na pár hodin do práce.Měla jsem štěstí tady ve škole.Potřebovali takovou učitelku na výpomoc.Doufám,že to po Kryštůfkovi zase nějak vyřešíme a já nebudu jenom doma.

Jinak pocit provinění mám také,pokud někam odcházím sama.Škoda,že jste tak daleko...mohli jsme akcovat společně..určitě by bylo o čem mluvit.

Svým způsobem jsou omezení i si najít lásku.Míša už má jakoby kluky a to jí je 14 .Niky to musí být líto,i když se neprojeví.Jak jim pomoci??A co až jí Miška začne utíkat ven?Co s tím pak nadělám??

4 Lucka73 Lucka73 | E-mail | Web | 2. dubna 2009 v 10:29 | Reagovat

Ani si neumím představit, jaký to je. Ale díky za PC a internet -že aspoň trošku zastoupí to spojení se světem.

A jinak - myslím, že je veliká pravda, že naučit se odejít aspoň na chvíli a načerapt síly - i to je potřea. Potřeba pro to, aby se zase další den mohlo "fungovat". Určitě to vyzkoušjte - nejdřív na chvilku, pak na delší. prostě se jen procházet a přijít na jiný myšlenky. Prostě dovolit si odpočívat  - jsem si jistá, že domů se vrátíte s čistější hlavou, větší trpělivostí a chutí pomáhat dál....

V každým případě - zaháním deprese někam hooodně daleko!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama