Den 20... 25.3 ... Smutné vzpomínání

25. března 2009 v 18:04 | Pavla
25.3 2002 byl nejčernější den našeho života. Tento den prohrál náš syn Patrik svůj boj s SMA. Uplynulo už 7 let od jeho odchodu z tohoto světa, ale stále to bolí. Není den, aby jsme na něj nevzpomněli. Tento den je plný deprese a smutku, i když si člověk říká, život jde dál, ale stejně to na nás dolehne.
Omlouvám se za nekvalitní fotku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | 26. března 2009 v 9:03 | Reagovat

Pavlo,

na některé věci je i 20 let málo.Je dobře ,že ho máte stále v srdíčku.Bohužel si umím představit,čím jste si prošli.Nemá cenu ti říkat,jak jsi statečná,co máš dělat jiného.

Jsem ráda,že jsi nám to sluníčko ukázala.

2 Pavla Pavla | Web | 26. března 2009 v 11:21 | Reagovat

Marcelo,díky za účast.Statečný jsme všechny co bojujeme s tou hroznou nemocí a nejvíc naše děti

3 Wlcice Wlcice | E-mail | Web | 26. března 2009 v 18:17 | Reagovat

Pavlo, některé věci opravdu ani čas nezhojí, jsou to prostě pořád živé, jen postupem času o nich asi člověk už tolik nemluví.

Dotýkají se mě osudy

všech, co už "dobojovali"- a že jich za ty roky není málo... Je to smutné, nejhorší je, že v tomto dramatu člověk hraje jen roli diváka- může jen beznadějně přihlížet, zažívá skutečná muka a pocity bezradnosti-ty jsou pro mě osobně nejhorší. Bojím se toho okamžiku, visí nad námi jako Damoklův meč.

Přeju ti, ať se ti podaří chmury zahnat do kouta, ať máš denně alespoň jeden důvod k radosti... přeju to vlastně nám všem ;-)

4 Elda Elda | 29. března 2009 v 13:54 | Reagovat

Krásný chlapeček to byl...

Myslím že úkolem těchto dětí je ukázat nám obyčejným a štastnějším, co je důležité.

Přeji vám hodně síly a hodně krásných okamžiků...   e.

5 Lucka73 Lucka73 | E-mail | Web | 2. dubna 2009 v 10:26 | Reagovat

Nevím, jak začít... Narazilůa jsem na vás u Diny na jejím blogu a ano  -zvědavost mi "poňoukla".....

Chci jen vyjádřit svou nesmírnou lítost - a velkou podporu vám všem. Čas sice zahladí ostré hrany, ale jsou bolesti, které NIKDY nezmizí. Moc vám přeju ne zapomnění, ale ať vzpomínáte jen na to dobré - na jeho jistě krásný úsměv, na krásné společné chvíle.....

Prostě, ať při vzpomínání je co nejmíň slz a co nejvíc laskavých úsměvů...

6 Andrea Andrea | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 17:31 | Reagovat

Pavli, me prvni vyroci zatim ceka,a uz ted z toho mam des, budeme ho slavit spolu s Medikovymi narozkami...tak nevim...Tvuj chlapecek je nadherny....stejne jako byl ten muj....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama